Nevěra
Když se na věci podíváme z tohoto zorného úhlu, uvědomíme si, že pokud člověk zůstává s nevěrným partnerem, neváží si sám sebe; zároveň nám však neunikne, že jeho nevěry nejspíš signalizují nějaké potíže v našem vztahu, což nastoluje otázku k zamyšlení pro oba dva z nás. Můžeme potom buď rozšířit naše dosud omezené chápání sexuality, nebo naopak opustit partnera, protože se necítíme milováni ani respektováni. V obou případech půjde o zkoušku našeho růstu.
Ten, kdo se dopouští nevěry, by si měl položit několik důležitých otázek. Čemu se vyhýbá svými úniky ve vztahu k sobě nebo ke svému partnerství?
Jaká frustrace nebo co nevyřčeného se skrývá za jeho chováním? Jaké vni tvůrčí dobrodružství tím odvrací? Jaké hluboké neuspokojení tím popírá. Takové vnitřní zpytování svědomí je účinnější než podřízení se předpisům morálky nebo výčitkám partnera. Nejde o to hrát si na hodného chlapce nebo na hodnou dívku, ale chopit se této příležitosti, aby člověk lépe porozuměl sobě.
Při skupinové psychoterapii, při níž jsme se zabývali milostnými vztahem nám muž, který služebně často cestoval, vyprávěl o svých četných manželských nevěrách:
"Uvědomil jsem si, že mé úniky většinou skrývaly hlubokou nespokojenost s manželským soužitím, nespokojenost, kterou jsem se neodvážil pojmenovat ze strachu, že by se všechno zhroutilo. Nevěra mi v podstatě umožňovala přijímat status quo, který by mi jinak připadal nesnesitelný. Tato strategie mi umožňovala, abych nebyl zlý a nevyvolal krizi, a především mě chránila před bolestnou zkouškou rozchodu. Také jsem si uvědomil, že mě nevěry chránily před tím, aby mě neopustila partnerka.
Pohřbil jsem hluboko v sobě bolest, že jsem byl několikrát podveden, intenzivní bolest, která mě zbavila veškerých iluzí o lásce. Jako kdybych si pro sebe přísahal, že už nikdy nebudu věrný žádné ženě. To mě přivedlo k tomu, že jsem se začal cítit lépe v takových svazcích, kde jsem miloval jen napůl, určitým odtažitým způsobem, a nemusel se trápit žárlivostí.
Díky zřetelnému utrpení svých partnerek, a to v přeneseném i doslovném slova smyslu, jsem nakonec pochopil, kolik úcty k daru lásky, který mi nabízely, mi chybělo a nakolik jsem pošlapal svůj vlastní ideál. Přelétavé avantýry umožňovaly unikat hluboké touze mého nitra, která zoufale usilovala o dobrý a šťastný blízký vztah s druhým člověkem.
Hluboce lituji, jaké utrpení jsem způsobil ostatním. Současně však neklesám pod tíhou viny. Tento příběh je můj a dnes mi pomáhá utvořit si pojem o lásce osvobozené od vnucené morální rigidity. Když je zasaženo srdce, samo se zacelí.
Vím, že už nebudu moci žít s partnerkou, která má příliš úzké pojetí osobní svobody. Každá intimní záležitost by měla být posuzována v kontextu s dosavadním životem obou partnerů. Potřebuji otevřené soužití, kde je každý partner natolik srostlý se svou osobní proměnou, aby pochopil, že nevěře musí v prvé řadě čelit každý sám."
Komentáře
Sexuologové sice tvrdí, že frekvenci sexu určuje ten, komu se chce míň, ale nikdo z nich neřekne přímo, co dělat, když rozdíl je příliš velký nebo co s nucenou přestávkou. A jestli některý (spíše některá) řekne "To se dá přece vydržet" já jim mohu doporučit: Strčte hlavu na pět minut pod vodu, viděl jsem to v televizi a ten pán říkal, že se to dá vydržet!
Mozna jsem udelala nekolik chyb v tomhle textu, ale jsem Slovenka a neumim cesky az tak dobre.
Co se týče nevěry ryze z fyzického vzrušení, osobně nejsem proti, naopak to považuji za něco, co se může přihodit každému z nás a jistě na to všichni rádi vzpomínají. ;x) Avšak nevěra jako taková je námi samými považována za důkaz nedostatečného citu lásky. Ten, kdo je nevěrný z chvilkového vzrušení, ví, že tomu tak není, ale ať to zkusí vysvětlit své drahé polovičce a chtít po ní, aby to pochopila...
jinak asi podle mě člověk se v sexu nedá předělat, je to prostě náturou. A můžete se stavět třeba na řasu:-), ..docílíte akorát toho, že se vám z té klidnější strany dostane kritika v podobě...že nemáte nic lepšího na práci,.. myslet pořád na "jedno", nebo se vám také dostane zarytého mlčení...apod.
Někdy jsem si i říkala, co je lepší..vášnivější ženská, nebo mužský, ženská, když nechce ..tak může vyhovět, když nemůže chlap, tak ..:-(
Nesnesla bych pocit, že chudáček musí, no ne!:-D
Jinak přeji moc hezký zbytek svátků!!!
Ahojky
Seznámila mě s ním moje nejlepší kamarádka na jedný "zábavičce" a od tý doby se to semnou veze...trošku mi to ujelo a já se do něj postupem času zamilovala už mi nešlo jen o ten sex...dala jsem do toho i city, což byla největší blbost kterou jsem udělala...zranila jsem tim svýho přítele...musela jsem mu říct pravdu, nedokázala jsem mu lhát, když jsme se spolu milovali já myslela na svýho milence...nedokázala jsem na něj přestat myslet...nedávno jsme byli s přáteli na jedné party a byla to hodně blbá náhoda tam přišel můj!!! milenec se svojí novou milenkou...byl konec. Ztratila jsem oba i přítele i milence...poraďte mi co mám dělat mám dál pokračovat a dělat jako, že mi to nevadí, že nejsem jeho jediná milenka, nebo se mám vrátit k příteli který mi všechno odpustil i když ho nemiluju a nic k němu necítím...
Nechci radu, nechci už nic. Jen to musím říct - ve zkratce - Jak to bylo? Milovali jsme se, chodili jsme spolu , vzali se ... letos na jaře. Všechno OK až na sex. Jsme jiní. Já chci víc, ona méně, velký rozdíl. Žili jsme v napětí, ona zatěžovaná, já nespokojený. Naučil jsem se to nechtít, moc ji miluju, nechci ji trápit, nedokázal jsem to,projevilo se to ve stále špatné náladě. Zkuste si usínat s touhou každý den, vedle krásné svůdné milované ženy, budete-li i nadále zcela v pohodě tak to asi nejste normální. Realita - 1x týdně, a to ještě ani moc nechtěla - dělala to pro mne. Měli jsme plány, plány na dům, děti.. Už je konec. Stalo se to, ona a on. Byla prostě nešťastná, impuls. Cítím se hrozně. Dal bych jí všechno... Chápu to, nešlo to. Je mi zle, všechno je pryč, nevidím budoucnost. Proč takhle? Miluju jí, chci aby byla šťastná.... Rozcházíme se v dobrém, pomalu, .... budeme kamarádi ....... napořád. Už nikoho nechci a kdyby nebyla ona chtěl bych umřít..... AHoj Já
Ahoj Hanino,Demi a ostatní! Ženil jsem se po čtyřleté známosti a dcera se narodila pět měsíců po svatbě. Už před svatbou mě žena začínala občas odmítat a po porodu se naše chutě takřka rozešly - já chtěl denně a ona tak 1-2x za měsíc. Neumíte si představit, jak je chlapovi v nejlepších letech ( bylo mi kolem 25 let) , když se musí neúspěšně doprošovat a nakonec tiše onanovat vedle spokojeně spící ženy, kterou miluje. Vydržel jsem to asi 2 roky a našel jsem si milenku. Ženu jsem měl rád a myslel jsem si,pochopitelně hloupě,že se bude jednat jen o sexuální vybití. Z počátku to tak taky bylo, ale s ubíhajícím časem se z toho vyvinul vztah.Peripetie toho druhého vztahu jsou o něčem jiném, ale po asi 5 letech, kdy žena na nic nepřišla a já se objednal u advokáta mi to druhé děvče na rovinu oznámilo, že nikdo, ani já, nemám právo brát dceři tátu a rozešla se se mnou. Situace sice netypická, ale stalo se. Zůstal jsem tedy s rodinou kvůli dceři. Frekvence styků se pozvolna prodlužovala, přes to se povedla s odstupem 8 let druhá dcera. Po druhém porodu jsme se ženou ještě několik let spolu žili (tak 4-5x do roka), ale asi před 15 lety naše styky ustaly docela.Prostě - oženil jsem se proto,bych mohl onanovat.Od té doby jsem začal cítit, jak se citově oddalujeme. Teď je mi hodně přes 50, děti jsou z domu a já jsem nucen žít s úplně cizím člověkem, se kterým si nemám co říci a nemám úniku. Ten pocit naprosté samoty a nedvratnosti je na psychiatra, zvláště když si připustím, že za pár let jsem v penzi a budu ji muset vidět den co den celý den. Tedy na závěr: sex patří k životu a jeho zanedbávání, byť pod ušlechtilými záminkami, je nejlepší cesta k rozvratu rodiny, nebo psychiky jednoho, nebo obou zúčastněných. Pokud je velký rozdíl mezi touhami, je jediná cesta - od sebe dřív, než se začnete nenávidět a ubližovat si. Děti v tom nehrají žádnou roli. Nešťasní rodiče v takzvaně fungující rodině jsou pro ně větším nebezpečím, než přátelsky komunukující rodiče po rozvodu.
....................
Smajlinko, Ájo.
Nepsal jsem proto, abych se poradil. Šlo mi o to, abych upozornil ostatní na jedno z nebezpečí, které číhají v partnerských vztazích. Není mi 50, ale málem 60, nikdy jsem nekradl, nic nezprivatizoval ani nic nerestituoval, takže, nemaje chalupy,chaty ani druhého bytu, nemám kam odejít ( na hlavním nádraží se mi penzi trávit nechce). Začínat znovu ve 40 není snadné, ale jde to; pořád je nějaká perspektiva zaměstnání nebo podnikání, ale v penzi nejde s holýma rukama a bez střechy nad hlavou začínat nic. A nejde jenom o sex, ten se dá v nejhorším případě i koupit (posledních pár let chápu návštěvníky bordelů), nehledě na to, že si člověk zvykne. Cizí nebo odcizený člověk ale začne lézt na nervy a žít s takovým člověkem pod jednou střechou a nevyletět z kůže je pořádná zabíračka. Ájo - další pokusy v tomhle směru jsem raději nepodnikal, abych nerozbil duševní rovnováho docela.V posledním odstavci máš 100% pravdu, to všechno chybí víc, než samotný sex. Proto NEMĚLA pravdu ta druhá. Bohužel jsem došel k závěru, že obětovat se dětem je možné jen do určitých hranic - žijeme svůj život a odpovídáme si za něj sami sobě, ztracené příležitosti se nedají vrátit a vidina stáří po boku člověka, kterého nemusíme mít a jehož přítomnost vadí až počínající nenávisti je děsivá. A na tohle jsem myslel při psaní. Je opravdu lepší odejít včas a dát sobě i partnerovi možnost, než dopadnout jako já - mimochodem manželka si dodnes myslí, že je všechno v nejlepším pořádku a když jsem se pokusil na toto téma zavést diskuzi vůbec nechápala o čem mluvím.
Přelouskla jsem Váš dopis a trochu mě zamrazilo. Stále přemítám, jestli skutečně to bylo tak hrozné, nebo trošku přeháníte, ale to je jedno..:-)
Fakt je, že sex je pro manželství sakra důležitý stmelovací prvek....kdyby alespoň bylo do člověka vidět už před svatbou s jakým temperamentem má tu čest, ale bohužel:-( Také bych stokrát nějakého vášnivce, ale co se dá dělat- přeci nebudu bourat rodinu:-) zabulím si do polštáře a je to...ale až jednou ta sopka vybuchne, to bude asi rána:-D
Jinak si myslím, že ani ve Vašem věku není nic ztraceno.
Hezké svátky! :-)
Nekteri lide jsou "neverni" stale nekteri jen jednou...myslim si ze to zalezi na povaze a okolnostech.Mozna jsou lide,kteri bez toho nemohou byt,ale jsou lide,kteri se prostrednictvim teto zalezitosti,kterou spolecnost tolik odsuzuje,presvedcuji o tom jestli jsou s tim spravnym partnerem.Nekteri to povazuji za zniceni zivota sveho i partnerova...Proste si nemyslim, ze je na tom neco spatneho a navic je to prirozene...
a k tematu? zatim nevim,pred casem jsem se nevery desne bala,porad jsem resila, co bych delala, kdyby partner....po case jsem pochopila ze je to jako chtit se teoreticky naucil ridit auto aniz bychom do nej sedli, takze...uz to neresim a pockam si,schvalne jestli nas to potka,obcas si docela preju,aby to uz prislo,kdyz se tomu stejne nejspis nevyhnem,zajima me,co budu delat.....ikdyz,mozna uz to prozivam,ani o tom nevim....a hlavne co az do toho spadnu sama a jestli a kdy? To bude teprve hruza. (ne, neni mi 13 pratele)
Reaguju trochu se zpožděním, takže myslím, že situace je už pravděpodobně zcela jiná, ale přece jenom chci říct, že tě úplně chápu, měla jsem tentýž problém - chtěla jsem sex víc než můj tehdejší přítel. Také jsme se rozešli, bylo mi to líto. Nebuď smutný, určitě také chtěla, abys byl šťastný, abyste byli šťastní oba. Prostě to nešlo - to zní trochu cynicky, jenže když se nad tím člověk zamyslí... nikdy nemůže potíže řešit jen jeden z páru, na to jsem přišla už taky a dost to bolelo. Ale aspoň to víme ;-)
Přeju ti hodně štěstí, lásky a porozumění.... ;-)
Měj se hezky.
Zkuste premýšlet třeba o tom jaký dopad má věrnost.Nikdo to neví ,protože to nikdo nezažil.
au revoir Mika
- Odpovědět
Pošli odkaz