Jak vzdělávat dítě s autismem
Na co je třeba si při práci s dětmi s autismem dát pozor, s čím je třeba počítat?
- Děti s autismem jsou velmi náročné na péči. Jejich rozumové schopnosti jsou většinou v rámci normy, někdy dokonce nadprůměrné, ale ve srovnání s vrstevníky jsou mnohem méně samostatné a méně adaptabilní (přizpůsobivé), vyžadují speciální a zvýšenou péči jak v rodině, tak i ve škole. Podpora asistenta pedagoga bývá nezbytná.
- Některé projevy, které jsou typické pro autismus, bývají velmi často okolím interpretovány jako schválnost či drzost. Chybí sociální vhled do situace. Nedostatek empatie je příčinou hojně se vyskytujících sociálně nepřiměřených reakcí, chybí sociální takt.
- V nových a neznámých situacích (návštěva zubního lékaře, cesta tramvají, změna obvyklé trasy do školy apod.) mohou děti podlehnout panice a být obtížně zvladatelné, pokud se na situaci předem nepřipraví.
- Komunikační handicap snižuje schopnost porozumět složitějším souvětím, je třeba počítat s „literární přesností“ (doslovné chápání instrukcí). Je nutné ověřovat si, zda dítě pokyny pochopilo, nepočítat s tím, že bude rozumět neverbálnímu významu informace (ironický tón, sarkasmus, citové zabarvení).
- Děti s autismem mají rovněž potíže se soustředěním a často trpí psychomotorickým neklidem.
Jak by tedy asistent měl k dítěti s autismem přistupovat? Je především zapotřebí dodržovat obecné principy práce s dětmi s autismem, k nimž patří předvídatelnost situací, vyvarovat se náhlých změn, vizualizovat a strukturovat informace.
Úprava prostředí - vzhledem k možné poruše adaptability je zapotřebí upravit vhodně prostředí, ve kterém dítě bude pracovat (denní režim, vizualizace pracovního programu).
Strukturované učení - systém, který napomáhá dětem porozumět tomu, co se od nich očekává. Učení je navrženo tak, aby minimalizovalo problémy s chováním tím, že vytvoří prostředí, které je pro děti srozumitelné a v němž jsou úspěšné. Dítě musí mít jasnou představu o množství práce a o jejím ukončení, jinak je pro něj tato práce únavná a tíživá. (V. Čadilová, Z. Žampachová, 2008)
Nácvik sociálních a komunikačních dovedností - ve třídě je třeba s dítětem pravidelně nacvičovat sociální a komunikační dovednosti. Musíme si uvědomit, že v této oblasti se děti s autismem ve většině případů výrazně odlišují od vrstevníků, a proto je nutná trpělivost, více opakování a požadavky přizpůsobit možnostem dítěte a úrovni jeho chápání. Nespoléhat se, že se dítě, pokud požadavek nepochopí, zeptá nebo požádá o pomoc. Děti s autismem toho většinou nejsou schopny, nechtějí na sebe upozorňovat.
Nácvik sociálních schopností - u dětí s autismem je především třeba mít vždy na paměti, že se nemůžeme spoléhat na jejich sociální instinkt, empatii ani intuici, ale můžeme se opřít o intelekt. Proto můžeme nacvičovat různé konkrétní situace, v nichž se dítě může ocitnout, ale nepočítat s tím, že bude schopno získané informace zevšeobecnit a aplikovat na jiné obdobné situace.
Respektování osobního tempa - přizpůsobit se pracovnímu tempu dítěte s autismem by mělo být samozřejmostí. Nemusí to však vždy znamenat toleranci pomalejšího tempa. Například děti s Aspergerovým syndromem mohou v některých oblastech podávat nadprůměrné výkony. I s tím je třeba počítat a mít připravené např. další úkoly, aby se dítě nenudilo.
Motivace - v porovnání např. s motivací dítěte s MP musíme počítat s tím, že u dětí s autismem nebudeme moci zapojit sociální složku. Je potřeba zjistit, co dítě zajímá, a využít k motivaci třeba jeho oblíbenou činnost.
Zdroj: Iva Uzlová - Asistence lidem s postižením a znevýhodněním, nakladatelství Portál
- Odpovědět
Pošli odkaz